- cizrna namočená den předem nebo konzervovaná,
- kvalitní olej, např. olivový,
- česnek 2 stroužky,
- tahini 1 lžíce,
- citrón,
- římský kmín,
- sůl,
- pepř,
- petrželka.
- Karamelová cibulka: jedna cibule, cukr.
Postup
Cizrnu naložte nejméně na 12 hodin do vody – alespoň dvojnásobek vody, co máte cizrny. Poté vodu slijte a v nové vodě cizrnu uvařte doměkka – cca 1,5 hodiny.
Cizrnu rozmixujte, údajně jde i rozemlít (rozhodně nejde rozmačkat šťouchadlem na brambory dostatečně najemno), přitom postupně přilévejte olej. Česnek rozmačkejte, nebo nasekejte najemno a přimíchejte do pasty spolu s tahini (sezamovou pastou) a citronovou šťávou. Osolte, opepřete a opatrně přidejte římský kmín – má výraznou chuť. Posypte nasekanou petrželkou a pokud chcete, můžete i sladkou paprikou. Jednotlivé suroviny přimíchávejte k pastě postupně a průběžně ochutnávejte, při jejich nedostatku kaše chutná jako hrachová, což je myslím škoda po 13 hodinách čekání.
Hummus můžete konzumovat teplý i studený, tak se obvykle podává v čajovnách – s pita chlebem.
Varianta s karamelovou cibulkou: Na kostičky nakrájenou cibulku osmahněte dozlatova a přisypte cukr, za stálého míchání počkejte až zkaramelizuje. Cibulku vmíchejte do hummusu a trochu jí nechte na posypání. (Inspirováno: http://www.ilovehummus.cz/recept2.htm.) Myslím, že podobně by šel posypat vypraženým špekem, ale asi by to už bylo dost barbarské, prostě hummus počesku.
Pozn.: Název jídla je bez souvislosti s jeho chutí, pochází z tureckého slova humus, to z arabského hummus odvozeného od himmas, což znamená „cizrna“. Hummus má velký obsah železa, vitamínu C, kyseliny listové a vitamínu B6. Díky cizrně má mnoho proteinů a vlákniny, což je zároveň dobře doplněno methioninem obsaženým v sezamu v tahini. Hummus má své uplatnění ve vegetariánské a veganské kuchyni, kde při konzumaci (typicky s pečivem) může sloužit jako celkový zdroj proteinů. (zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hummus)
P. S.: Dokonce mi vyšlo i doufání, že se mě táta zeptá, co to jím, a já mu slavnostně odpověděla: "Hummus."
Na což, celkem očekávaně řekl: "Vidím," a než jsem to uvedla na pravou míru, myslel si, že jenom používám jeho slovník. Ale pak si lžičkou vzal a řekl, že to chutná líp, než vypadá. (I proto tentokrát bez fotky, 2. důvod: foťák zlobí a nechce se zapnout s výmluvou, že baterka je prázdná.)
Cizrnu naložte nejméně na 12 hodin do vody – alespoň dvojnásobek vody, co máte cizrny. Poté vodu slijte a v nové vodě cizrnu uvařte doměkka – cca 1,5 hodiny.
Cizrnu rozmixujte, údajně jde i rozemlít (rozhodně nejde rozmačkat šťouchadlem na brambory dostatečně najemno), přitom postupně přilévejte olej. Česnek rozmačkejte, nebo nasekejte najemno a přimíchejte do pasty spolu s tahini (sezamovou pastou) a citronovou šťávou. Osolte, opepřete a opatrně přidejte římský kmín – má výraznou chuť. Posypte nasekanou petrželkou a pokud chcete, můžete i sladkou paprikou. Jednotlivé suroviny přimíchávejte k pastě postupně a průběžně ochutnávejte, při jejich nedostatku kaše chutná jako hrachová, což je myslím škoda po 13 hodinách čekání.
Hummus můžete konzumovat teplý i studený, tak se obvykle podává v čajovnách – s pita chlebem.
Varianta s karamelovou cibulkou: Na kostičky nakrájenou cibulku osmahněte dozlatova a přisypte cukr, za stálého míchání počkejte až zkaramelizuje. Cibulku vmíchejte do hummusu a trochu jí nechte na posypání. (Inspirováno: http://www.ilovehummus.cz/recept2.htm.) Myslím, že podobně by šel posypat vypraženým špekem, ale asi by to už bylo dost barbarské, prostě hummus počesku.
Pozn.: Název jídla je bez souvislosti s jeho chutí, pochází z tureckého slova humus, to z arabského hummus odvozeného od himmas, což znamená „cizrna“. Hummus má velký obsah železa, vitamínu C, kyseliny listové a vitamínu B6. Díky cizrně má mnoho proteinů a vlákniny, což je zároveň dobře doplněno methioninem obsaženým v sezamu v tahini. Hummus má své uplatnění ve vegetariánské a veganské kuchyni, kde při konzumaci (typicky s pečivem) může sloužit jako celkový zdroj proteinů. (zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hummus)
P. S.: Dokonce mi vyšlo i doufání, že se mě táta zeptá, co to jím, a já mu slavnostně odpověděla: "Hummus."
Na což, celkem očekávaně řekl: "Vidím," a než jsem to uvedla na pravou míru, myslel si, že jenom používám jeho slovník. Ale pak si lžičkou vzal a řekl, že to chutná líp, než vypadá. (I proto tentokrát bez fotky, 2. důvod: foťák zlobí a nechce se zapnout s výmluvou, že baterka je prázdná.)
Žádné komentáře:
Okomentovat